Bude mi 17..
Publikováno 21.01.2012 v 21:28 v kategorii Můj deník, přečteno: 503x
Tohle se týká vzpomínky na mého tátu.
Když jsem byla menší dělo se v mém dětství spoustu dobrých i špatných věcí.
"Navždy vzpomínky nám zůstanou" ....Začínám si vzpomínat na nějaké utržky z dětství. Pamatuji si že když jsem měla tak 3 nebo 4 roky říkala jsem tati někomu jinému, svému biologickému otci. Vždycky pro mě přišel a já mu skočila do náruče a byla jsem hodně ráda že je zase semnou. Donesl mi spoustu sladkosti a jely jsme k babiččce. Ta vždycky svlikala králika z kůže na oběd :D.. Jenže moje máme nechtěla at se ním stýkám, měla jiného přítele, kterému jsem začla říkat tati a přesvědčovali mě že je to můj otec. Neměla jsem z teho vůbec rozum. A na svého biologického otce zapoměla. V páté třídě mi změnily příjmení své staré příjmení už používat nesmím.. Když jsem se ptala kdo je můj otec, pry mamin přítel.. Věřila jsem. Že je doopravdy muj biologický otec někdo jiný jsem zjistila až kolem patnácti let. Umřel... a já dědila.
Byl to pro mě obrovský šok. Zjistila jsem, že mi vlastně celou dobu má vlastní máma lhala kdo je můj otec. Moji kamaradi to věděli, pořád mi to řikaly, ale já jim stejně nevěřila a věřila mámě. To oni mi řekli že umřel... vůbec jsem to nechápala a nevěděla co mám dělat.. Pak se mi začli vybavovat vzpomínky... a už to bylo, pak mi to máma řekla. Dva měsíce potom co umřel. Bylo mi hrozně. Ani to nedokážu popsat, byla jsem hodně zklamaná svým životem.. Zjístit po 15ti letech že jsem vlastně někdo uplně jiný? a už nikdy nezjistim polovinu sama sebe?.. Když jsem se nedávno ptala mamky, jaký byl, řekla mi že to byl užasný člověk. A že mě měl mmoc rád. Že by na mě byl pyšnej kdyby mě znal....rozbrečela jsem se .. Tak proč mu branila at se semnou stýká?.. Proč mu mě zakazovala?.. Proč?..... Jak ji přišly papiry s dědictvim a zjistila že umřel, brečela jak malé miminko, tak proč to všechno?.. Proč mi ho zakazovala, když ho tak milovala? ...
Dostalo mě, že jsem tak blba..dyt vždycky když jsme jely kolem baraku, tak jsem řekla že tam bydli babička.. Ty vzpominky taky, proč jsem si je uvědomila až jsem zjistila pravdu....
Mimochodem když už jsme u teho moje babička je ji 85 a stale ještě žije, za ty 2 roky ani ne jsem u ni byla 5x...
Je to pro mě těžky, vždycky když jdu od ní začnu brečet...moc mě to mrzí. Ještě k temu když mi řekla že tata byl na delší dobu na vozíku a čekali kdy se tam ukážu a já nepřišla.........
Je to pro mě těžké.
"Navždy vzpomínky nám zůstanou" ....Začínám si vzpomínat na nějaké utržky z dětství. Pamatuji si že když jsem měla tak 3 nebo 4 roky říkala jsem tati někomu jinému, svému biologickému otci. Vždycky pro mě přišel a já mu skočila do náruče a byla jsem hodně ráda že je zase semnou. Donesl mi spoustu sladkosti a jely jsme k babiččce. Ta vždycky svlikala králika z kůže na oběd :D.. Jenže moje máme nechtěla at se ním stýkám, měla jiného přítele, kterému jsem začla říkat tati a přesvědčovali mě že je to můj otec. Neměla jsem z teho vůbec rozum. A na svého biologického otce zapoměla. V páté třídě mi změnily příjmení své staré příjmení už používat nesmím.. Když jsem se ptala kdo je můj otec, pry mamin přítel.. Věřila jsem. Že je doopravdy muj biologický otec někdo jiný jsem zjistila až kolem patnácti let. Umřel... a já dědila.
Byl to pro mě obrovský šok. Zjistila jsem, že mi vlastně celou dobu má vlastní máma lhala kdo je můj otec. Moji kamaradi to věděli, pořád mi to řikaly, ale já jim stejně nevěřila a věřila mámě. To oni mi řekli že umřel... vůbec jsem to nechápala a nevěděla co mám dělat.. Pak se mi začli vybavovat vzpomínky... a už to bylo, pak mi to máma řekla. Dva měsíce potom co umřel. Bylo mi hrozně. Ani to nedokážu popsat, byla jsem hodně zklamaná svým životem.. Zjístit po 15ti letech že jsem vlastně někdo uplně jiný? a už nikdy nezjistim polovinu sama sebe?.. Když jsem se nedávno ptala mamky, jaký byl, řekla mi že to byl užasný člověk. A že mě měl mmoc rád. Že by na mě byl pyšnej kdyby mě znal....rozbrečela jsem se .. Tak proč mu branila at se semnou stýká?.. Proč mu mě zakazovala?.. Proč?..... Jak ji přišly papiry s dědictvim a zjistila že umřel, brečela jak malé miminko, tak proč to všechno?.. Proč mi ho zakazovala, když ho tak milovala? ...
Dostalo mě, že jsem tak blba..dyt vždycky když jsme jely kolem baraku, tak jsem řekla že tam bydli babička.. Ty vzpominky taky, proč jsem si je uvědomila až jsem zjistila pravdu....
Mimochodem když už jsme u teho moje babička je ji 85 a stale ještě žije, za ty 2 roky ani ne jsem u ni byla 5x...
Je to pro mě těžky, vždycky když jdu od ní začnu brečet...moc mě to mrzí. Ještě k temu když mi řekla že tata byl na delší dobu na vozíku a čekali kdy se tam ukážu a já nepřišla.........
Je to pro mě těžké.
Komentáře
Celkem 0 komentářů