"Carpe diem" = Užij dne. Druhá kapitola

Už je to dva měsíce co umřel Ted. Nemůžu se s toho vzpamatovat. Moc mi chybí, nevím, co mám dělat, zhoršily se mi známky veškole, spolužáci se mi bojí něcoříct, jen aby mi nevzpomněly to, co se stalo. Je to jako by mě prostě vyškrtaly ze svého života. A ještě k tomu mám příští týden tu blbou oslavu mých osmnáctých narozenin, kterou mi naši tak pracně připravují a pozvaly spoustu lidí. Jediný dvě osoby mě tu drží Tery a má sestra Any.

Oslava

„Moniko pospěš si za půl hodiny už tu bude víc a víc lidí“

„Já nemůžu za to,že mi to tak dlouho trvá, já se ožádnou blbou oslavu neprosila“

„Nebuď na maminku takhle zlá Mony, dělá pro tebe všechno“

„Dobrý, dobrý přestaňte. Já ti pomůžu“

„Děkuji Any“

O pár minut později už jsemšla po schodech dolů do davu, který se hemžil po našem domě. Vůbec se mi tam nechtělo i když tam byly mí blízcí nebo známí, kamarádi od mých rodičů.

Hned jak jsem sešla schody na mě vybafla Tery, je to telátko. Prohodila jsem s ní pár slov ale, musím teď pozdravit ostatní hosty.

Zastavila mě Ell, což je maminky od Tadyho.

„Mončo počkej, jsme tu jen na skok, přinesly jsme ti dárek..“

„..ten dárek není třeba je pro mě dárkem už tože jste přišly“

„Děkujeme, a víš já chtěla jsem ti něco dát, nechtěla jsem ti to dávat mezi ostatní dárky, našla jsem to u Tadyho ve skříni a bylo mi jasné,že to byla ta prvníčást dárku, který ti chtěl k tvým osmnáctinám dát a před pár dny přišlo to druhé co objednal.“

„Děkuji, zatím ahoj“

Objala jsem ji a dala ji velkou pusu.

Prohlížela jsem si ten dárek, nechtělo se mi to otvírat teď,řekla jsem si, že ho otevřu až později, než půjdu spát.

Nějak jsem zvládla tu přetvářku na oslavě, jak jsem šťastná a přitom to tak není. Tade vrať se mi. Potřebuji tě. Ty jediný jsi mi rozuměl co nejvíc.

Už trhám papír, v kterém je tvůj dárek pro mě vypadlo s toho nějaká taška ale, první mě zaujalo točervené srdíčko s psaníčkem.

„Tvoje, a moje tělo je naše, také je jako jedno. Ty víš, že já nejsem na nějaká milostná psaníčka, ale k tvým osmnáctinám jsem se chtěl přemoct. Tvé oči jsoučistě modré jako mé nebe, tvá ústa spojují ty naše stejně jako ta tvoje paličatost. Jsi TA ONA, s kterou bych zůstal klidně celýživot. A kterou bych miloval celý život.“

P.S: Zůstaň jaká jsi srdíčko moje

Miluji tě Tvůj Tadeáš :-*

Se slzami v očích a slovy Také tě Miluji jsem otevřela to srdíčko, podívali se na mě ty náušnice s klenotnictví, co je za rohem, které se mi tak moc líbily. On je takové zlatíčko. „KLEP, KLEP“

„Můžu za tebou ségra?“

„Jo pojď“

„Co děláš?“

„Otevřela jsem ten dárek od Teda co mi dala Ell…“

„Co ti koupil?“

Ukázala jsem ji náušnice, které mi dal, teda chtěl dát, dal mi je někdo jiný a v tu dobu jsem se rozbrečela.

„Není důležité to, co mi dal, ale důležité je to co mi k tomu napsal. Naše životy byly spojené tak, že už by se nemusely nikdy rozpojit .. Proč se to muselo stát zrovna jemu? Proč jemu…“ Vzlyk…

„No ták, takhle mluvit nemůžeš, uvidíš, že to bude dobré, Tady byl správný kluk, on … měl tě moc rád, moc tě miloval, a vím, že nerad viděl, když se trápíš. Vždycky se tě snažil rozveselit a pamatuješ? Vždycky se mu to povedlo. Nechtěl by, aby ses takhle trápila, ani by to nedovolil, já ti neříkám, aby si zapomněla, ale prosím tě i za něj, aby sis zanechala v srdíčku jen ty úžasné vzpomínky, třeba ten první máj a spousty dalších co se za ten rok a půl staly. Byl by moc rád, kdyby tě viděl zase šťastnou.“

Po chvilce mlčení si ségra všimla té tašky, v které byl ještě ten druhý dárek. Vzala jsem to a v tašce bylo zabaleno tmavě fialové tričko s nápisem a fotkou mé oblíbené skupiny Paramore.

„On byl fakt zlatíčko, znal mě jako sví boty, stejně jako já jeho“

„Jak byl? Je tady“ a dotkla se mého srdce.

„Any? Mohla bys tu prosím zůstat přes noc semnou? Nechci být sama“

„Ok zůstanu s tebou“

„Děkuji¨ a ještě se slzami jsem ji objala.

Otravná škola

Tenhle týden to ve škole vůbec nezvládám, učitelé na mě přestávají brát ohledy a spolužáci pomlouvají. To vnaší třídě není poprvé ani naposled, ale dnes byla na jejich jídelníčku Kristýnka, která to teď nemá doma lehký její rodiče se rozvádí a v jednom kuse se hádají, Kamila se to dozvěděla a roznášela to dál po třídě, tahle pomluva byla očlověku, kterého mám vnaší třídě nejvíce ráda. Musela jsem se jí zastat Kristýnka je velký zlatíčko, sedí v lavici za mnou a nezaslouží si posměch skoro od celé třídy. Štěstíže se jde na oběd, musela bych tu Kamilu pro fackovat!

Dneska už to vážně přehání.

Odpoledko

To je zase vážně otravný den. Ještě k tomu do naší už tak početné třídy přibyla nová spolužačka, myslím,že se jmenuje Zuzka. Zatím se moc nezapojuje, ale třeba z ní něco vytáhnu. Po škole bych si potřebovala zapálit.

„Ahoj já jsem Monika ty jsi Zuzka vid? Kouříš?“

„Ehm jo už to tak bude. Jsem celkem závislák nešla bys pálit?“

„Jo jasný Kiki? Jdeš s náma?“

„Holky sorry valim na bus, ale ráno zas jak vždicky jo? Pa¨“